Depresivní porucha

Antidepresiva jsou v dnešní době jednou z nejvyužívanějších lékových skupin. Je to právě proto, že se dnes zvyšuje výskyt úzkostí, depresivních poruch a poruch nálady, na které se tyto léky obvykle využívají. Kromě této indikace se mohou ale použít i na další diagnózy, které s psychiatrií nemusí mít nic společného. Jaké vlastně existují typy těchto léčiv? Jako první bychom mohli popsat SSRI, tedy látky, které inhibují zpětně vychytávání serotoninu ze synaptické štěrbiny.

Nedostatek serotoninu je pravděpodobně důležitý mechanismus, který způsobuje vznik deprese, takže, pokud jeho množství zvýšíme, můžeme se zbavit projevů deprese. Do této skupiny patří sertralin, fluoxetin, fluvoxamin a další. Jako druhá jsou nejznámější tricyklická antidepresiva, ta mají několik mechanismů účinku a s tím také souvisí vyšší výskyt nežádoucích účinků. Sem můžeme započítat třeba imipramin, desipramin a amitriptylin. Kromě serotoninu se pak v patogenezi deprese objevuje také nedostatek noradrenalinu, proto existuje další skupina, která brání vychytávání obou látek (SNRI). Tady můžeme zmínit velafaxin nebo duloxetin.

Pokud by některý z pacientů neodpovídal ani na jeden druh antidepresiv, pak můžeme vyzkoušet, jestli u něj není hlavním mechanismem nedostatek pouze noradrenalinu, pak použijeme některé z léčiv jako bupropion, reboxetin nebo maprotiline. Speciálními složitějšími mechanismy pak působí tři léčiva mirtazapin, trazodon a mianserin. Dále pak můžeme působit na enzymy, které ničí vyplavený noradrenalin do synaptické štěrbiny. Pokud je inhibujeme, pak jej nemá kdo odstraňovat a jeho množství se opět zvýší. V tomto případě můžeme narazit na phenelzin, moclobemid nebo tranycypromin. Depresivní porucha je vážné onemocnění, u kterého se pacietni mohou pokusit i o sebevraždu, proto není vhodné tuto nemoc podceňovat.