Máme se špatně?

Pokud se podíváme jen na finanční stránku a odhlédneme od válečných konfliktů, musíme objektivně říct, že v České republice se finančně máme mnohem lépe, než se má většina lidí na světě. Patříme mezi malé procento lidí, kteří mají střechu nad hlavou, tekoucí pitnou vodu a dodatek jídla. Jenže s jídlem roste chuť a může za to i rozmach sociálních sítí, kde nám někteří ukazují, že kdo nežije jako oni, je chudák. Jenže kdo z obyčejných lidí vydělává tolik peněz, aby mohl několikrát ročně na luxusní dovolenou, denně se stravovat v nejlepších restauracích, vlastnil několik luxusních nemovitostí a vozidel a ještě mu zbylo na každodenní luxusní nákupy? Taková realita je realitou jen pro minimum lidí a rozhodně to není standard. Ale český standard rozhodně nízký není.

I když všechno zdražuje a máme tu poměrně vysokou inflaci, není tak lehké se dostat na ulici. Asi žiji v jiné zemi, ale obecně mám za to, že se u nás máme dost dobře. V podstatě každý, kdo chce pracovat, si práci dříve či později najde. A pokud ne, stát jej zabezpečí alespoň natolik, aby neumřel hlady. Někteří zapomínají, že sociální dávky nemají nahrazovat plnohodnotné příjmy ze zaměstnání.

Pokud u nás člověk chodí do práce a platí bydlení, vyskakovat si rozhodně nemůže. Ceny nemovitostí i nájmů jsou vysoké a často rodinám nestačí ani dva příjmy na to, aby rodiny poplatily všechno, co je potřeba. I přesto se tu ale máme opravdu víc než dobře, a kdo si to neuvědomuje, měl by si toho začít vážit. Výčet státní sociální pomoci je u nás opravdu velmi široký. Ano, je pravda, že někteří se naučili využívat štědrý sociální systém a ten jim to umožňuje, ale to nic nemění na tom, že se opravdu nestane ze dne na den, že by někdo skončil na ulici, pokud se snaží svoji situaci aktivně řešit. Jenže jednodušší je všechno nechat na poslední chvíli a potom se divit následkům.